Jak vytvořit efektivní test

7. Testování praktických dovedností

Písemné testování nedokáže postihnout všechny aspekty hodnocení znalostí a zejména dovedností při studiu medicíny. Pro testování praktických dovedností bylo vyvinuto několik široce používaných systémů.

OSCE (Objective Structured Clinical Examination)

Obvykle jde o zkoušky s velkou váhou (např. státnice); uspořádané jsou do „kolečka“ několika (např. 6) stanic, na každé student stráví 5-15 minut. Na každé stanici 1 až 2 zkoušející (na každé jiný). Student provádí specifické zadání (např. odebírá anamnézu, dělá neurologické vyšetření ...) a zkoušející vyplňuje strukturovaný formulář. Zadání může být reálný pacient, standardizovaný pacient, simulátor, video nebo např. výsledek zobrazovací metody.

Mini-CEX (Mini-Clinical Evaluation Exercise)

Způsob testování studentů (i postgraduálních) v reálné praxi. Probíhá tak, že zkoušející vybere pacienta a co bude testovat (anamnéza, fyzikální, komunikace, kritické rozhodování, profesionalismus, organizace a efektivnost). Zkoušející pozoruje adepta a a pak hodnotí škálou 1 až 9; + volný formativní text formativní (co zlepšit). Typicky jde o 15 minut provádění + 5 minut zpětná vazba. Ideálně hodně hodnotitelů (na různých oddělení), mnoho (několik stovek) hodnocení během tréninku.

DOPS (Direct Observation of Procedural Skills)

Zkoušející se dívá, jak student dělá nějakou proceduru, která má jasně definovaný postup. Hodnocení na škále 1 až 6 probíhá v těchto otázkách:
  • rozuměl tomu, co dělá
  • získal informovaný souhlas
  • demonstroval – přípravu; vědomí kontextu/situace; technickou schopnost; aseptičnost, vyhledání pomoci, když je potřeba; komunikace, profesionalismus
  • + volný formativní komentář
Obvykle uspořádáno do formy: 10 minut pozorování, 5 minut zpětná vazba.

One-minute perceptor (OMP)

Student (obvykle) prezentuje nějakého pacienta, kterého vyšetřil; zkoušející:
  • poslouchá, jen si zapisuje poznámky (nepřerušuje, nesměřuje …)
  • z něj dostane názor na diagnózu, léčbu …
  • vyžádá si podpůrné důkazy (proč k takovému závěru dospěl, co zvažoval)
  • řekne obecný závěr, poučení
  • řekne, co student udělal dobře
  • opraví, co udělal špatně

Populární jsou různé kombinace hodnocení, např. 360° evaluace (hodnocení z různých pohledů – lékař, sestra, pacient, kolega; i otázky typu doporučil byste adepta jako lékaře pro své nejbližší …). Vždy je součástí nějaká forma reflexe a sebereflexe studenta, která mu pomáhá budovat si reálnou představu o svých pokrocích a limitech. Jasným trendem je také velké množství průběžných hodnocení studenta (stovky), které jsou elektronicky zaznamenávány, sdíleny napříč výukovými pracovišti a zpracovány do formativní zpětné vazby nebo dokonce i jako podklad sumativního hodnocení (i například jako podklad k udělení atestační zkoušky).