Nástroje pro výuku

1. Metakognice - jak se mají učit studenti

Studentům v hlubším pochopení problémů pomáhá vnímat, na jaké úrovni pochopení se právě nacházejí. Je proto vhodné dávat studentům zpětnou vazbu, na jaké úrovni (znalosti, souvislosti, aplikace, analýza, praktická dovednost ...) se nacházejí.

Rovněž je vhodné studentům nabízet výzkumy podpořené postupy, jak se mají efektivně učit.

V podkapitole najdete jeden z takových postupů.

1.1. Jak se učit

Vaším cílem by mělo být hluboce pochopit probíranou látku.

Představujte si, že chcete téma někoho naučit.

Jste-li schopni téma dobře vysvětlit, umíte ho dobře.

Doporučujeme, abyste si při studiu uvědomovali, na jaké úrovni aktuálně studujete (od prostého zapamatování přes porozumění, aplikaci, analýzu, zhodnocení až po inovativní tvorbu).

Jako efektivní systém studia doporučujeme následující postup:

Příklad denního plánu

1. den předem 1-2 hodiny přípravy na témata následujícího dne (udělat si přehled, projít základní testy)
2. jít na semináře
3. od cca 15:00 do 17:00
1. projít si poznámky ze semináře
2. znovu zrevidovat testy, naučit se a pochopit, co ještě není dokonalé - viz intenzivní studijní bloky výše
3. udělat domácí úkol (video ...)
4. od cca 17:00 do 18:00 až 19:00 příprava na další den (viz bod 1)
5. spěte minimálně 8 hodin (jinak předchozí body nebudou mít správnou intenzitu)

2. Prezentace jako málo efektivní nástroj

Prezentace a přednáška představují jeden z nejméně efektivních způsobů výuky. Porovnejte její efektivitu s ostatními druhy výuky:

Přesto je dobrá prezentace stále základem mnoha výukových systémů a je vhodné ji používat profesionálně. K vylepšení vašich prezentací vám může pomoci:

• tento jednoduchý checklist
• tento kurz věnovaný metodice prezentace

Pro nízkou efektivitu je vhodné přednášky spojit např. s:

• zapojením interaktivity (hlasování, diskuse)
• jejich záznamem, který následně využijeme pro e-learningové účely (spojené s opakovaným přehráváním, interaktivitou, testováním)

2.1. Checklist "dokonalé" prezentace

Výuková prezentace je komplexní činnost, kterou učitel zdokonaluje celý život. Následující seznam nám může pomoci všímat si některých důležitých aspektů:

2.2. Interaktivita během prezentací

Neefektivita prezentace pro zapamatování si učiva částečně plyne z toho, že studenti neudrží pozornost a také z nepochopení prezentovaného. Vkládání interaktivity pomáhá částečně ovlivnit oba tyto faktory. Základním přístupem je vkládání otázek do prezentace. Studenti mohou odpovídat různými způsoby:

• individuálně (nedokáže efektivně postihnout větší množství studentů)
• hlasování pomocí papírových kartiček (vzor kartiček k vytištění najdete zde)
• výhody:
• snadno vytvořitelné a levné
• jednoduše vidíte, kdo, jak hlasoval a vaše reakce můžete individualizovat bez dalšího technického vybavení
• nevýhody:
• management distribuce hlasovacích kartiček (rozdávání ...)
• studenti mají tendenci "opisovat" odpovědi
• lze odpovídat jen A, B, C, D ...
• hlasovací zařízení typu TurningPoint (clickers)
• výhody:
• jednoduché a relativně spolehlivé použití
• přesné percentuální grafické vyjádření, kdo jak hlasoval
• nevýhody:
• management distribuce hlasovacích zařízení
• údržba (baterie, nastavení, software, licence)
• cena (nutná investice a cena údržby)
• spíše jen odpovědi typu A, B, C, D
• hlasování na BYOD (Bring Your Own Device), nejčastěji na mobilních telefonech
• výhody:
• bez údržby
• bez investic
• možnost různých druhů hlasování (včetně psaní volného textu, přiřazování, použití multimédií)
• nevýhody:
• nutný přístup k wifi
• potřeba použití nějaké online služby, která vlastní hlasování umožní (např. Socrative, PollEverywhere ...)

Alternativně můžeme do prezentace vložit diskusní způsoby výuky jako je metoda Think-Share-Pair (viz další kapitola).

3. Výuka diskusí

Jednou z technik, která využívá potenciál diskuse při zapamatování a hlubším pochopení probíraného tématu (viz kapitola Prezentace) je metoda Think-Share-Pair. Probíhá v těchto 3 krocích:

1. studentům zadáme problém, nad kterým se mají zamyslet. Nesmí být primitivní, ale měli by být na dostatečné úrovni, aby měli šanci alespoň částečně problém pochopit. Na samostatné promyšlení jim dámě nějaký čas. Délka záleží na komplexnosti problému a možnostech - např. od 1 minuty do 5 minut.
2. Po uplynutí času na samostatné promyšlení se studenti sdruží do skupinek (např. po dvou) a prodiskutují své názory, zjištění a nejistoty. Opět necháme 1 až 5 minut pro tuto fázi.
3. Na konci necháme studenty se veřejně vyjádřit k řešení problému a závěry ev. korigujeme . Můžeme individuálně nebo kteroukoliv možnost zapojení interaktivity během prezentace (viz tam).