RNDr. Vratislav Němeček, CSc.

Často se stává, že u osob očkovaných proti hepatitidě B již před několika lety je zjištěna negativita protilátek proti povrchovému antigenu viru hepatitidy B (anti-HBs). Týká se to zejména zdravotníků, ale i jiných osob, které chtějí znát stav své specifické imunity proti hepatitidě B. Vzniká otázka, zda jsou tyto osoby proti infekci HBV imunní. V případě, že je u takové osoby znám dřívější pozitivní výsledek vyšetření anti-HBs protilátek, pak je zřejmé, že osoba je schopna anti-HBs tvořit a i při poklesu do negativity je s vysokou pravděpodobností imunní, protože v případě expozice HBV by díky imunologické paměti došlo k posílení tvorby protilátek (boosteru) bránící infekci. U osob, u kterých vyšetření anti-HBs nebylo provedeno, se neví, zda na primární očkování odpověděly tvorbou protilátek a po čase došlo k jejich vymizení nebo anti-HBs vůbec nevytvořily. Tato informace je důležitá zejména u osob s vyšším rizikem infekce HBV, hlavně profesionálním, jako jsou např. zdravotníci. Na primární očkování neodpoví tvorbou anti-HBs až 5 % vakcinovaných. K zjištění příčiny negativního nálezu anti-HBs po letech po očkování je vhodné aplikovat jednu revakcinační dávku očkovací látky a vyšetřit anti-HBs protilátky za 1 až 2 měsíce po aplikaci. U osob, u kterých příčinou negativity byl pokles anti-HBs pod detekovatelné množství, dojde k vytvoření protilátek do výše zhruba odpovídající hladině po primární vakcinaci a potvrdí se, že byly imunní. Osoby, které po revakcinační dávce anti-HBs nevytvoří, imunní nejsou. Pokud dojde k vytvoření protilátek anti-HBs v množství mezi 10 až 100 I.U./l je specifická imunita takové osoby slabá a můžeme očekávat, že relativně brzy hladina anti-HBs poklesne zase pod 10 I.U./l.

Algoritmus rozhodování, zda osoba je po očkování proti viru hepatitidy B efektivně imunizována. Jsou-li protilátky anti-HBs po očkování pozitivní, je člověk imunní a to velmi pravděpodobně i v případě, že v dalším průběhu dojde k poklesu do negativity protilátek. V případě negativních protilátek anti-HBs po očkování nebo nebyly-li protilátky vyšetřeny, doporučujeme sledovat odpověď po revakcinaci. Podrobnosti v textu.

Hodnota 10 I.U./l anti-HBs je považována za minimální ochranné množství protilátek. Tato hodnota má význam jako mez při porovnávání schopnosti vakcín indukovat protilátky. Při posuzování individuální odpovídavosti na vakcinaci slouží jako rozhodovací kriterium a obdobně určuje opatření při profesionální i neprofesionální exposici. Jak ale vyplývá z údajů v předchozím odstavci, je jen s omezením využitelná při hodnocení skutečné imunity očkovaného. Diagnostické testy mají své kontroly a kvantifikaci zpravidla navázané na mezinárodní standard Světové zdravotnické organizace a citlivost mají většinou pod 10 I.U./l. Přes to se výsledky různých testů v okolí této hodnoty nemusí zcela shodovat.

Tato prezentace ja také k dispozici ve verzi pro:

Tisk (pdf)

Jak citovat toto dílo? (údaje kurzívou doplňte sami)

RNDr. Vratislav Němeček, CSc.: Jsou dříve očkovaní proti hepatitidě B s negativními anti-HBs protilátkami imunní? PO>STUDIUM [online] 15.11.2011, poslední aktualizace 15.11.2011 [cit. aktuální datum]. Dostupný z WWW: https://postudium.cz/mod/forum/discuss.php?d=529. ISSN 1803-8999

Možná jste zaznamenali v mediích zprávu o kampani inzerující, že v lékárnách lze koupit test, kterým si můžete sami zjistit, zda jste infikováni HIV. Kampaně se zúčastnilo i několik mediálně známých osob, dokonce i z odborných kruhů. Hned v úvodu je třeba konstatovat, že kampaň byla založena na nepravdivé a klamavé informaci, že inzerovaný test je určen a schválen pro sebetestování. Originální návod výrobce jednoznačně specifikuje, že test je určen pouze k použití ve zdravotnických zařízeních, školeným zdravotnickým personálem s indikovaným využitím a je explicitně uvedeno, že není určen pro sebetestování. Český překlad návodu neodpovídá v této části originálu a věta o nepoužitelnosti pro sebetestování v něm byla vypuštěna. In vitro diagnostika pro sebetestování vyžadují specifický postup certifikace. Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo v té věci jednoznačné stanovisko http://www.mzcr.cz/dokumenty/hiv-test-insti-neni-urcen-pro-sebetestovani_4537_1.html. Toto závažné pochybení řeší dle svých kompetencí Česká obchodní inspekce a Živnostenský úřad.

V obecné rovině je důležité si uvědomit, že testování HIV musí být spojeno s odbornou připraveností. Nekvalifikovaně prováděné testování HIV přináší řadu vážných rizik. Vyšetřování HIV je v ČR možné jen ve zdravotnických zařízeních a vyšetřující pracoviště musí splňovat řadu podmínek vymezených zákonem 258/2000 Sb. Vyšetření HIV je možné jen se souhlasem vyšetřovaného (s definovanými výjimkami). Důležité je vědět, zejména u případů, kdy motivací k vyšetření je riziková událost, že infekce HIV je prokazatelná až po relativně dlouhé době po nákaze a vyloučit infekci je možné až po cca 3 měsících. Je nezbytné zajistit kvalitní předtestové a potestové poradenství, které klientovi poskytuje velmi potřebné informace a snižuje související rizika. Každý reaktivní nález je ze zákona povinné konfirmovat v Národní referenční laboratoři pro AIDS, protože falešně reaktivní výsledky jsou časté. Při stávajícím EIA skríninku se až 85% reaktivních nálezů konfirmačním vyšetřením nepotvrdí. HIV pozitivní výsledek vydává pouze NRL pro AIDS a pacientovi ho sděluje pouze lékař. Všechny výše uvedené podmínky se vztahují i na vyšetření s použitím tzv. rychlých testů. Cílem těchto závazných opatření je zajistit spolehlivé vyšetření klienta spojené s poskytnutím potřebných informací případně s návazným zajištěním přístupu k odborné lékařské péči. V neposlední řadě tento postup zajišťuje důležitá data o počtu vyšetření a záchytech reaktivních a pozitivních nálezů umožňující epidemiologickou analýzu vývoje výskytu infekce HIV v ČR. Testování je dostupné ve zdravotnických zařízeních i v kvalifikovaných nevládních organizacích a na vyžádání i anonymním způsobem.

Uvedená kampaň vyvolala v části veřejnosti o sebetestování na HIV zájem a falešné naděje. V současnosti však není v ČR certifikovaný žádný test, který by sebetestování umožňoval. Je předmětem odborné diskuze, zda sebetestování (home testing), se kterým je nesporně spojena celá řada závažných rizik může přinést do stávajícího systému vyšetřování HIV v ČR něco pozitivního. Chcete-li přispět do diskuze vlastním názorem, pište!

Jak citovat toto dílo? (údaje kurzívou doplňte sami)

RNDr. Vratislav ěmeček, CSc.: Sebetestování na HIV. PO>STUDIUM [online] 1.38.2011, poslední aktualizace 1.3.2011 [cit. aktuální datum]. Dostupný z WWW: <URL adresa příslušné stránky>. ISSN 1803-8999